Dýchací soustava

Dýchací soustava je jedním z nejdůležitějších systémů lidského těla, který je zodpovědný za zásobování těla kyslíkem a odstraňování oxidu uhličitého.

Klíčové poznatky

• Definice: Dýchací soustava je klíčová pro příjem kyslíku a odstraňování oxidu uhličitého a zahrnuje nos, ústa, hrdlo, průdušnici a plíce.
• Autonomní nervový systém: Dýchání je primárně řízeno mimovolně autonomním nervovým systémem, i když může být regulováno i dobrovolně.
• Anatomie: Mezi klíčové části patří nos, ústa, hrdlo (hltan), hlasivky (hrtan), průdušnice (trachea) a plíce.
• Dýchací zóny: Dýchací zóna: Vodicí zóna pohybuje vzduchem a dýchací zóna zajišťuje výměnu plynů v krvi.
• Běžné stavy: Mezi chronická onemocnění patří astma, CHOPN, rakovina plic, cystická fibróza a spánková apnoe.
• Přínosy práce s dechem: Dechová cvičení mohou zlepšit relaxaci, snížit stres, zlepšit příznaky astmatu a snížit hypertenzi.

Dýchání je primárně mimovolní proces řízený autonomním nervovým systémem, ale lze ho řídit i pomocí dechové práce. Dýchací systém zahrnuje mnoho struktur, včetně nosu, úst, hrdla, průdušnice a plic.

Jak dýchací soustava funguje?

Dýchací soustava je především mimovolní systém, protože ji řídí autonomní nervový systém těla. Dýchací soustava umožňuje mnoho procesů, ale především je regulátorem dýchání, známého také jako dýchání.

Dýchání funguje na principu výměny kyslíku vstupujícího do plic za oxid uhličitý opouštějící tělo. Dýchání je především mimovolní proces řízený mozkem a autonomním nervovým systémem. Existují však případy, kdy je dýchání řízeno dobrovolně. Příkladem dobrovolně řízeného dýchání je zpěv a řeč.

Dýchací soustava se podílí také na čichu. Hlen v dýchacím systému pomáhá chránit tělo před mikroby a viry. Dýchací soustava má dvě zóny:

• Vodivá zóna pohybuje vzduchem dovnitř a ven z plic.
• Dýchací zóna vyměňuje kyslík a oxid uhličitý v krvi.

Anatomie dýchací soustavy

Dýchací soustava se skládá z několika orgánů a systémů, včetně:

• nos
• ústa
• hrdlo (hltan)
• hlasivky
• průdušnice
• plíce

Nos

Nosem vstupuje do těla vzduch. Nosní přepážka je struktura, která rozděluje vnitřek nosu na dvě nosní dutiny. Nos také filtruje a čistí vzduch vstupující do těla a odstraňuje částice a alergeny.

Obě nosní dutiny jsou lemovány lepkavým hlenem, který zachycuje částice a alergeny. Tento hlen funguje tak, že zachycuje prachové částice, bakterie a další škodliviny z prostředí.

V nosní dutině se také nacházejí drobné chloupky zvané řasinky. Tyto drobné chloupky přenášejí hlen z nosní dutiny do zadní části krku, kde je spolknut a neutralizován v žaludku.

Nos je také schopen ohřívat a zvlhčovat vzduch. Při vdechování proudí vzduch kolem nosní sliznice, přes nosní dutiny a do struktury čípků. Tyto tři záhyby jsou duté prostory, které ohřívají a zvlhčují dýchací cesty a pomáhají s odvodněním nosu.

Ústa

Ústa jsou součástí horních cest dýchacích. Jícen je průchod, který vede z úst a krku do žaludku.

Ačkoli je mnohem běžnější, že lidé dýchají nosními cestami, dýchání ústy se vyskytuje; nedoporučuje se však jako primární způsob dýchání.

Primárně se dýchání ústy nedoporučuje, protože dýchání ústy může vést k poruchám spánku, problémům se zuby a odlišnostem ve struktuře obličeje. Mezi negativní příznaky dýchání ústy patří sucho v ústech, zápach z úst, sliny na polštářích a vadný skus, kdy horní a dolní zuby nejsou správně srovnány.

Hrdlo

Hrdlo je součástí dýchacího a trávicího systému. Strukturálně se jedná o trubici vystlanou svalstvem a spojuje nos a ústa s hrtanem (hlasivkami) a jícnem.

Nosohltan je důležitým oddělením hltanu, protože navazuje na nos a umožňuje průchod vzduchu.

Hlasivky

Hrtan, známý také jako hlasivky, spojuje hltan (krk) se zbytkem dýchacího systému. Pomáhá při polykání a obsahuje důležitou strukturu zvanou hlasivky. Mezi další funkce patří vytváření hlasových zvuků, jako je řeč a dýchání.

Dýchací trubice

Dýchací trubice se lékařsky označuje jako průdušnice. Přenáší kyslík a oxid uhličitý do plic a z plic a vede do dýchacích cest. Když se člověk nadechne, okysličený vzduch se pohybuje nosem nebo ústy, dolů průdušnicí a do plic.

Hlen vystýlá průdušnici, aby zabránil vniknutí nečistot do plic. V průdušnici se stejně jako v nose nacházejí řasinky. Průdušnice probíhá souběžně s jícnem, trubicí, která přivádí potravu a tekutiny do žaludku, kdy se potrava může náhodně dostat do průdušnice, což má za následek kašel.

Dýchací cesty a vzduchové vaky

Trachea (průdušnice) je v podstatě dlouhá trubice spojující hrtan (hlasivky) průdušky struktury vedoucí do plic. Tyto průdušky neboli bronchy obsahují mnoho dílčích částí, které posílají kyslík ze vzduchu do plic.

Začíná jako levá a pravá hlavní průduška, které vedou do lobárních průdušek, které procházejí plícemi. Ty přecházejí v segmentální větve, které procházejí segmentem každého laloku, až nakonec v průdušky, které jsou nejmenším segmentem.

V rámci bronchiolů se dýchací cesty zužují (uzavírají) a rozšiřují (otevírají), čímž řídí proudění vzduchu do plic a z plic. Bronchioly pak odvádějí vnější vzduch do alveolů neboli malých vzduchových váčků. Tyto malé vzduchové váčky jsou zodpovědné za výměnu plynů a jsou obklopeny drobnými cévami. Průdušky jsou tedy na začátku dýchacích cest.

Plíce

Plíce fungují jako velké vzduchem naplněné vaky umístěné ve středu těla. Nacházejí se v hrudní dutině neboli v hrudní oblasti. Žebra a pod nimi chrání boky plic brániční sval. Pravá plíce obsahuje tři laloky neboli oddíly a levá má dva. Levá plíce obsahuje srdeční zářez, který vytváří prostor pro srdce. Pravá plíce se nachází těsně nad játry.

Plíce mají dvě blány neboli ochranné vrstvy, jednu složenou na sobě a druhou na hrudní dutině. Ty se nazývají pohrudnice a uvolňují malé množství tekutiny, která působí jako mazivo. Díky tomu plíce fungují tak, že se hladce pohybují v hrudní stěně a plíce se rozpínají.

Při nádechu (vdechování) se brániční sval pohybuje směrem dolů k břichu a žeberní svaly se pohybují nahoru a ven. V důsledku toho se hrudní dutina zvětšuje a vtahuje vzduch bohatý na kyslík nosem nebo ústy (ústní dutinou) a putuje dolů do plic.

Při výdechu (nádechu) se bránice stahuje opačným směrem a svaly hrudní stěny se uvolňují. Ta se pak zmenšuje a vzduch se pohybuje a vytlačuje ven.

Běžné stavy dýchacího systému

Existují dvě kategorie stavů dýchacího systému:

• akutní
• chronické

Chronická onemocnění dýchacího systému dlouhodobě postihují dýchací cesty a další části dýchacího systému včetně plic. Mezi nejčastější chronická onemocnění dýchacích cest patří:

• Astma
• chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN)
• rakovina plic
• cystická fibróza
• spánková apnoe

Dva nejdůležitější rizikové faktory chronických respiračních onemocnění jsou tabákový kouř, osobní nebo pasivní kouření a kvalita ovzduší. U osob, které kouří osobně, se zvyšuje riziko vzniku rakoviny plic, chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) a astmatu.

Astma

Astma postihuje velkou část dětí i dospělých na celém světě. Mezi příznaky patří dušnost, svíravý pocit na hrudi a sípání. Záchvaty astmatu se mohou objevit po cvičení, vystavení alergenům, virovým infekcím dýchacích cest, dráždivým výparům nebo plynům.

Výsledkem příznaků je zánět stěny dýchacích cest a jejich zúžení. U lidí s extrémnějšími případy astmatu může být nutný inhalátor pro astmatiky. Ten působí na uvolnění svalů dýchacích cest do plic, což usnadňuje dýchání.

Spánková apnoe

Spánková apnoe je porucha, která způsobuje několikanásobné přerušení dýchání během spánku. Tyto pauzy trvají 10 až 30 sekund a mohou se opakovat mnohokrát během noci.

Existují tři typy spánkové apnoe:

• obstrukční
• centrální
• smíšená

Obstrukční spánková apnoe je nejčastější a vzniká v důsledku zablokování horních cest dýchacích během spánku. K ucpání často dochází proto, že se měkká tkáň v zadní části krku během spánku zhroutí a uzavře.

Dýchací cesty mohou blokovat i jiné příčiny, například uvolněné krční svaly, úzké dýchací cesty, velký jazyk nebo nadbytečná tuková tkáň v krku.

Spánková apnoe může také způsobovat příznaky, jako jsou např:

• denní ospalost
• hlasité chrápání
• lapání po dechu
• dušení během spánku
• změny nálady
• špatné soustředění

Ke zmírnění příznaků lze změnit životní styl. K dispozici jsou však i další léčebné postupy. Přístroj pro kontinuální pozitivní tlak v dýchacích cestách neboli CPAP zahrnuje nošení speciální masky, která udržuje hrdlo otevřené, zastavuje chrápání a zabraňuje dechovým pauzám.

CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc)

O chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) hovoříme tehdy, když se dýchací cesty v plicích zanítí a zhrubnou. Často se označuje také jako chronická bronchitida nebo rozedma plic. Při CHOPN je postižena tkáň, ve které dochází k výměně kyslíku.

Snižuje se proudění kyslíku do plic a z plic. To ztěžuje odvádění oxidu uhličitého do atmosféry jako odpadního plynu.

U osob žijících s CHOPN mohou fyzické problémy, které s nemocí souvisejí, ovlivnit jejich náladu a emoční zdraví. Úzkost a deprese jsou u této skupiny pacientů běžné, ačkoli často nejsou rozpoznány a nejsou léčeny.

Příznak dušnosti může způsobovat úzkost a vyvolávat záchvaty paniky. Úzkost fyziologicky vyvolává zvýšenou ventilaci nebo zrychlené dýchání, což může dušnost zhoršit.

Výzkumy ukazují, že zvládání úzkosti a deprese může vést ke zvýšení schopnosti pacientů dodržovat léčbu CHOPN, ke zlepšení fyzického zdraví a ke snížení nákladů na léčbu.

Diagnostika respiračních onemocnění

Spirometrie je nejběžnějším testem plicních funkcí. Spirometrie měří, kolik vzduchu lze vdechnout a vydechnout z plic a jak rychle lze vzduch vydechnout.

Respirační terapeuti a další zdravotníci se zabývají zdravotním stavem dýchacích cest tím, že vyšetřují objem a kapacitu plic. Ty se týkají objemu vzduchu v plicích v různých fázích dechového cyklu.

Znečištění ovzduší a onemocnění dýchacích cest

Světová zdravotnická organizace (WHO) označila znečištění ovzduší za významný problém pro lidské zdraví. Údaje ukazují, že většina světové populace (99 %) dýchá vzduch, který překračuje hodnoty stanovené WHO. Země s nízkými a středními příjmy jsou více vystaveny škodlivým látkám, jako je oxid uhličitý.

Znečištění ovzduší, ať už vnitřní nebo venkovní, může způsobit zdravotní problémy, zejména těm, kteří trpí plicními chorobami. Znečištěné ovzduší může dráždit, zanícovat a ničit plicní tkáň. To je možné i při nízkých koncentracích.

Osoby, které jsou více ohroženy onemocněním ze znečištěného ovzduší, jsou děti, senioři a lidé s chronickými onemocněními.

Místní indexy kvality ovzduší jsou snadno dostupné v aplikacích pro předpověď počasí v telefonu. Při vysokém znečištění venkovního ovzduší je nejlepší zůstat doma. K tomuto problému může přispívat vysoká hladina oxidu uhličitého v ovzduší.

Základy dýchání pro dýchací soustavu

Dechová cvičení zahrnují hluboké dýchání z bránice nebo břicha, které pomáhá podporovat uvolnění.

Věda, která stojí za dechovou prací, zahrnuje autonomní nervový systém, který se skládá ze dvou částí.

Sympatický nervový systém je reakcí na boj nebo útěk.

Parasympatický nervový systém je reakcí na odpočinek a trávení. Dechová cvičení působí proti sympatiku aktivací parasympatiku. Může například způsobit rozšíření průdušek tím, že uvolní průdušky.

Potenciální přínosy dechové práce byly podrobně zkoumány a uvádí se, že:

• snižují stres

• zmírnění posttraumatické stresové poruchy

• zlepšit příznaky astmatu

• snížení hypertenze

Zdroje

Chronická respirační onemocnění - Canada.ca

Život s CHOPN | American Lung Association

CHOPN a emocionální zdraví | American Lung Association

Anatomie aorty | Clevelandclinic.org

Znečištění ovzduší

Národní institut pro srdce, plíce a krev (NHLBI)

Dýchací soustava: Funkce dýchacího systému - LabXchange

Prohlášení o vyloučení odpovědnosti

Obsah tohoto článku má pouze informativní charakter a nenahrazuje odborné lékařské poradenství, diagnózu nebo léčbu. Před provedením jakýchkoli změn týkajících se zdraví nebo v případě jakýchkoli otázek či obav týkajících se vašeho zdraví se vždy doporučuje poradit se s kvalifikovaným poskytovatelem zdravotní péče. Společnost Anahana neodpovídá za žádné chyby, opomenutí nebo následky, které mohou vzniknout v důsledku použití poskytnutých informací.