Zjistěte více o motivaci: jak lidé získávají a udržují motivaci, jaké jsou druhy inspirace a jak rozvíjet a zlepšovat seberealizaci, sebeurčení a sebeúčinnost.
Motivace je odvozena od slova "motiv", které zahrnuje potřeby, touhy nebo pohnutky, které jedince pohánějí k plnění úkolů a cílů. Motivace je v podstatě přítomnost podnětů, které přimějí lidi k činnosti.
Motivace pohání jednání, ochotu a touhu jedince dosáhnout cíle nebo odměny. Způsobuje, že se lidé rozhodují a stanovují si cíle. Především je však motivace důvodem, proč následují činnosti, které jim umožňují dosáhnout jejich cílů. Motivace je vnitřní hlas, který udržuje jedince na cestě k dosažení jejich cílů, i když je to náročné.
Motivace je mocná síla a významný faktor na životní cestě, který vyplývá ze základní lidské potřeby uvědomovat si sebe sama, růst a rozvíjet se. Síla motivace, kterou jedinec pociťuje, má vliv na to, s jakou pravděpodobností změní své chování a návyky, aby dosáhl svých cílů.
K celkové motivaci jedince k dosažení stanoveného cíle nebo měřítka však přispívá mnoho faktorů. To, jak silnou motivaci jedinec pociťuje, je ovlivněno tím, jak jasně daný cíl chce, co získá, jakmile cíle dosáhne, a co ztratí, když cíle nedosáhne, to jsou běžné příklady faktorů přispívajících k motivaci.
Lidská motivace je ve srovnání s jinými živočichy zajímavá tím, že lidem pomáhá stanovit si konkrétní cíle. Pomáhá jim také řešit problémy, měnit staré návyky a zvládat výzvy a příležitosti, se kterými se denně setkávají.
V životě jednotlivců hraje důležitou roli, protože je nutí k tomu, aby se věnovali svým vášním, vyhledávali vztahy a kladli vysoké nároky na osobní úsilí. Motivace je cestou ke změně lidského chování, cítění a myšlení. Odráží něco charakteristického pro každého jednotlivce a umožňuje mu získat cenné kontrolní body v oblasti osobního zdraví, jako je získání smyslu života, zlepšení duševní a fyzické pohody, zlepšení mezilidských vztahů a snaha o produktivitu v pracovním prostředí.
Motivace také poskytuje jednotlivcům mnoho cenných poznatků o lidské přirozenosti, vysvětluje, proč si lidé stanovují cíle, usilují o úspěchy a moc, a také o psychické intimitě a prožívání emocí (strachu, hněvu a soucitu).
Když je člověk motivován, snáze činí pronikavá rozhodnutí, aby se přiblížil k dosažení zmíněného cíle. Motivace pomáhá jedinci soustředit se na to, co je třeba udělat, místo aby se rozptyloval nebo nudil. Motivace může napomoci sebeurčení jednotlivce tím, že mu umožní identifikovat síly, které v něm působí, a naučit se, co ho nejvíce motivuje, aby mohl dosáhnout svých životních cílů nebo přání.
Různé typy motivace jsou vnitřní motivace, vnější motivace, rodinná motivace a motivace k úspěchu.
Vnitřní motivace vzniká uvnitř jedince z vnitřní touhy splnit určitý úkol nebo dosáhnout určitého měřítka úspěchu či odměny. Vnitřní motivace se týká případů, kdy jedinec dělá něco kvůli tomu, že je to v souladu s jeho zájmy, vášněmi, systémem přesvědčení nebo osobními hodnotami a významem, který tomu přikládá.
Vnitřně motivovaní jedinci tvrdě pracují, aniž by potřebovali vnější podněty, které by je vedly k určitému chování. Tyto motivátory pohání vnitřní odměny. Vědomí a uspokojení, že někdo v životě následuje své vášně, je běžným a silným vnitřním motivátorem. Vnitřní motivátory mohou udržet jedince zaměřeného na cíl po dlouhou dobu, protože jsou silnější a méně náchylné na vnější zásahy.
Hluboce zakořeněné touhy jedince mají nejvyšší motivační sílu. Mezi tyto touhy obvykle patří potřeba nebo touha po uznání, zvědavost, řád, dosažení cti, nezávislost, moc, sociální kontakt a společenské postavení.
Vnější motivace vzniká z faktorů mimo jedince. Zahrnuje vnější odměny (externí odměny) z chování nebo úspěchu cíle, jako je pochvala nebo potvrzení od vrstevníků nebo nadřízených, akademické potvrzení, společenské uznání a přijetí a fyzické odměny v podobě peněz nebo trofejí za úspěch.
Rozdíly mezi vnitřní a vnější motivací spočívají v hnací síle, která stojí za tím, proč chce jedinec dosáhnout svých cílů. Vnitřně motivovaní jedinci se obvykle věnují činnostem na základě zájmu, uspokojení nebo radosti. Naproti tomu u vnější motivace je cílem výsledek odlišný od činnosti.
Důležité je ujasnit si, že vnější motivátory neboli vnější odměny jsou obvykle dočasné. Když je lidem nabídnuta okamžitá odměna, pociťují pocity úspěchu a motivace, ale pouze krátkodobě. Tyto vnější odměny mají tendenci v průběhu času snižovat svou hodnotu, což znamená, že v budoucnu nemusí být pro stejného jedince užitečnými motivátory. Závislost na tomto typu motivace může u většiny lidí vyvolat nespokojenost, jakmile je cíl od jejich odměny splněn.
Některé výzkumy naznačují, že třetím typem motivace je motivace rodinná. Motivace může mít v rodinném kontextu různé podoby, včetně vnitřní a vnější motivace. Vnitřní motivace vychází z osobních hodnot, vášní a smyslu pro účel, zatímco vnější motivace vzniká z vnějších odměn nebo tlaků.
Rodinná motivace poskytuje výjimečnou podporu a povzbuzení, posiluje pocit sounáležitosti a propojení. Rodinná motivace pohání jedince hlubokým smyslem pro cíl a pohnutkou. Ať už prostřednictvím láskyplných vztahů, sdílených hodnot nebo touhy po zajištění a pohonu.
Lidé mají tendenci cítit se motivováni rodinou nebo blízkými příbuznými, protože rodina zaujímá pozici vnitřního i vnějšího motivátoru. Touha pomáhat rodině nebo ji podporovat může vycházet z vnitřně motivující vnitřní pohnutky vidět své blízké prosperovat a z vnějších motivačních faktorů, které jednotlivci přinášejí prospěch z úspěchu rodinné jednotky.
Motivace k dosažení cíle je závislá na neustálé myšlence na dosažení cíle bez ohledu na vnější odměnu po jeho splnění. Tato motivace se spíše spoléhá na skutečné dokončení cíle jako na odměnu samotnou. Mezi další typy motivace patří motivace výkonová, motivace k učení, motivace postojová, motivace pobídková, motivace sociální a motivace strachem.
Existují tři hlavní složky motivace: aktivace, vytrvalost a intenzita. Tyto tři složky zahrnují aspekty chování, které jsou hnací silou motivace jedince a určují úroveň motivace, kterou jedinec pociťuje.
Aktivace je definována jako rozhodnutí jedince zahájit určité chování. Příkladem aktivace je zápis do určitého kurzu za účelem získání titulu. Aktivační složka motivace je důležitým prvkem pro pochopení hnací síly lidského chování.
Aktivace se týká zahájení a povzbuzení chování, které pohání jedince k dosažení jeho cílů. Aktivace zahrnuje fyziologické a psychologické procesy, které podněcují jedince k akci. Zahrnuje psychické a fyzické nabuzení energie, které je nezbytné k zapojení se do činností a sledování cílů.
Šest typů motivace, včetně motivace k úspěchu, moci a afiliaci, může aktivovat jedince na základě jejich jedinečných potřeb a přání. Pochopením různých typů motivace mohou jednotlivci využít specifické spouštěče, které aktivují jejich hnací sílu a pohánějí je k úspěchu.
Zvyšování vlastní motivace má zásadní význam pro optimalizaci aktivace a zdůrazňuje techniky, jako je stanovování cílů, pěstování pozitivních návyků a udržování růstového myšlení. Pochopení mnohostranné povahy aktivace a využívání strategií pro posílení sebemotivace může významně ovlivnit celkovou pohodu a úspěch jednotlivce.
Vytrvalost zahrnuje pokračování v tvrdé práci a úsilí při plnění původního úkolu navzdory tomu, že v určitých fázích/bodech čelíte překážkám. Příkladem vytrvalosti je pravidelné navštěvování vyučovacích hodin, přestože jste unaveni nebo zastrašeni probíranou látkou. Vytrvalostní složka motivace je klíčovým aspektem, který určuje vytrvalost a nezdolnost jednotlivců při dosahování jejich cílů.
Vytrvalost se týká udržení úsilí a setrvání v odhodlání navzdory výzvám nebo neúspěchům. Zahrnuje trvalé nasazení energie a zdrojů směrem k určitému cíli. Úzce souvisí s vnitřní motivací, která vychází z vnitřních faktorů, jako jsou osobní zájmy a hodnoty.
Úloha motivace k úspěchu při podpoře vytrvalosti je silná, protože jednotlivci usilují o osobní růst a uspokojení z dosažení svých cílů. K vytrvalosti přispívá zvyšování vlastní motivace. Techniky, jako je vizualizace, sebereflexe a hledání podpory u ostatních, mohou pomoci podpořit schopnost vytrvat. Pěstování růstového myšlení a udržování pozitivního pohledu na věc může rovněž posílit vytrvalost při čelení překážkám.
Pochopení a rozvíjení vytrvalostní složky motivace je pro jednotlivce zásadní pro překonávání potíží nebo překážek, udržení soustředění a nakonec dosažení dlouhodobého úspěchu.
Intenzita se vztahuje k energičnosti a soustředěnosti jednotlivců při plnění jejich cílů nebo úkolů. Představuje míru soustředění a nadšení pro určitý úkol nebo cíl. Intenzita v sobě zahrnuje snahu a odhodlání jednotlivců, které se mohou v různých situacích a úkolech lišit.
Příkladem chování s vysokou intenzitou je student, který pravidelně navštěvuje vyučování, pravidelně se účastní diskusí s profesorem a využívá příležitostí mimo třídu, aby získal odměnu v podobě dobrých známek. Na rozdíl od očekávaného chování ostatních studentů činí tato neustálá pozornost věnovaná látce této konkrétní třídy intenzitu tohoto studenta vysokou.
Míra všech těchto složek ovlivňuje, zda jedinec může dosáhnout svého požadovaného cíle. Silná aktivace znamená, že jedinec si s větší pravděpodobností stanoví cíle a bude o ně usilovat. Intenzita a vytrvalost zároveň určují, kolik úsilí jedinci věnují splnění daného cíle.
Intenzitu mohou ovlivnit jak vnitřní, tak vnější faktory. Vnitřní motivace, která je poháněna osobními zájmy a hodnotami, může podněcovat vysokou úroveň intenzity, protože jedinci ve svém úsilí nacházejí hluboké uspokojení a potěšení. Naopak vnější motivace, jako jsou odměny nebo uznání, může zesílit intenzitu tím, že poskytuje vnější pobídky pro vysoké úsilí.
Existují různé typy motivace, včetně motivace růstové, kdy jsou jedinci motivováni možností osobního rozvoje a neustálého zlepšování. Tento typ vnitřní motivace může vést k vysoké intenzitě úsilí, protože jedinci usilují o dosažení svého plného potenciálu. Posílení vlastní motivace je klíčem k zintenzivnění úsilí.
Toto zlepšení může zahrnovat stanovení jasných cílů, udržování pozitivního myšlení a hledání inspirace u vzorů nebo mentorů. Pěstováním intenzity mohou jednotlivci nasměrovat svou energii a soustředění do svého úsilí, čímž maximalizují svůj potenciál pro dosažení úspěchu a zdaru.
K vysvětlení motivace lidského chování byly navrženy různé psychologické teorie. Níže uvádíme několik teorií, které vysvětlují motivaci.
Teorie redukce pudů v motivaci uvádí, že jedince nejvíce motivuje potřeba naplnit základní biologické touhy, včetně jídla, vody a spánku.
Teorie hierarchie potřeb Abrahama Maslowa vychází z potřeby jedince uspokojit základní fyziologické potřeby, než se rozšíří na psychologické touhy. Po uspokojení fyziologických potřeb se pozornost přesouvá na další, včetně potřeb jistoty a bezpečí, sociálních potřeb, seberealizace a sebeúcty.
Teorie instinktů naznačuje, že lidské instinkty motivují i individuální chování. Instinkty jsou vrozené nebo fixované vzorce chování. Psychologové včetně Sigmunda Freuda, Williama McDougala a Williama Jamese navrhují, že základní lidské instinkty, které řídí a motivují chování, jsou rozhodující pro přežití organismu, včetně lásky, bezpečí, strachu a čistoty.
Vzrušivá teorie motivace uvádí, že jedinci jsou sami motivováni k chování, které jim umožňuje udržovat optimální úroveň vzrušení - jedinci s nižším vzrušením se potřebují věnovat relaxačním zálibám, včetně chůze a čtení. Naopak osoby s vysokou potřebou vzrušení jsou motivovány k tomu, aby se věnovaly vzrušujícímu a vzrušujícímu chování, jako jsou automobilové závody.
Dvoufaktorová teorie navržená Frederickem Herzbergem uvádí, že specifické motivátory vedou k pracovní spokojenosti na pracovišti. Naproti tomu jiné faktory, známé jako hygienické faktory, mohou vést k pracovní nespokojenosti, pokud chybí. Přítomnost hygienických faktorů nezlepší pracovní spokojenost. Jejich absence však může vést ke snížení motivace a pracovní spokojenosti.
Mezi motivační faktory neboli satisfaktory patří odpovědnost, růst, postup, uznání, práce a úspěch. Mezi nespokojenost neboli hygienické faktory patří pracovní podmínky, osobní život, plat, jistota práce, status, politika, dohled a mezilidské vztahy.
Budování motivace zaměstnanců znamená budování nových návyků, nastavení systému odměňování a nalezení individuálních motivátorů, které vedou k pracovní spokojenosti nebo nespokojenosti.
Motivace má zásadní význam pro důvody lidských potřeb, přání a jednání. Má následující jedinečné charakteristiky a vlastnosti.
Motivace je nikdy nekončící a nepřetržitý proces. Lidské touhy, přání nebo přání jsou totiž nekonečné a nelze je uspokojit naplněním jedné potřeby v jednom okamžiku. Tento proces je dynamický a neustále se mění; jak jedinci žijí a rostou, mění se i jejich motivace.
Neuspokojená potřeba vytváří v motivačním centru člověka napětí, které stimuluje pud. Tyto pohnutky vyvolávají hledání chování, které uspokojí potřebu a sníží napětí, čímž se zvýší motivace.
Motivace je dynamická a komplexní činnost v psychice člověka. Je hluboce spjata s lidským chováním, které není nikdy statické a neustále se mění podle toho, jak se mění fyzické a emocionální potřeby jedince v průběhu jeho života a vývoje.
Pojetí motivace je převážně psychologické. Opírá se o síly působící uvnitř jedince, které ho nutí jednat nebo nejednat určitým způsobem. O tom, zda jedinec rozpozná, že toto jednání je pro jeho blaho prospěšné, nebo naopak škodlivé, rozhoduje to, co motivuje jeho jednání, a cíle, případně jejich nedostatek v jeho životě.
Je to proces, který dodává energii nebo podněcuje jedince k vynaložení úsilí na dosažení organizačních cílů a uspokojení jejich potřeb, což pohání jejich motivaci k dosažení stanovených cílů.
Motivace vede k jednání, které je zaměřeno na cíl, neboť vede k dosažení organizačních cílů a uspokojení osobních potřeb.
Motivace může být pozitivní nebo negativní. Pozitivní motivace (mrkvový přístup) nabízí odměny, jako je ocenění, povýšení a status. Negativní motivace (přístup založený na klacku) klade důraz na postihy, pokuty a tresty.
Každý člověk zažívá výkyvy v motivaci a síle vůle. V určitém okamžiku se jedinci cítí vysoce motivovaní, pohánění a zapálení. Zatímco jindy jim může motivace chybět a nejsou si jisti, zda mají dostatek odhodlání dosáhnout cílů, které si stanovili. Naštěstí si mohou vytvořit strategie, které jim pomohou zvýšit jejich zápal a motivaci.
Udržet si motivaci a zlepšit motivaci lze stanovením realistických a dosažitelných cílů, které budou přínosem pro živobytí jedince. Rozdělení těchto cílů do zvládnutelnějších, menších kroků může usnadnit jejich sledování a dosažení a zároveň posílit důvěru ve schopnost jedince stanovit si a dosáhnout cíle.
Stanovení nedosažitelných cílů způsobuje, že se jedinec cítí zahlcený a nemotivovaný k dosažení svého cíle. Rozdělení cílů do malých kroků může pomoci zvýšit motivaci tím, že jedince nastaví na dlouhodobý úspěch.
Dalším důležitým způsobem, jak zvýšit motivaci, je uznání a oslava úspěchů. Tento postup zvyšuje sebedůvěru a má zásadní význam pro motivaci. Pokud si jedinci věří svými schopnostmi, věří si i na realizaci cílů, které se dříve mohly zdát nedosažitelné. Mohou využít své dovednosti a schopnosti ke splnění úkolu nebo cíle, který si stanovili.
Když se jedinci cítí nejistí ohledně svých schopností, zaměření na úspěchy připomíná jedincům jejich minulé úspěchy. Reflexe těchto úspěchů může jedincům pomoci sledovat jejich pokrok, omezit pochybnosti o sobě samých a pomoci jim identifikovat jejich silné stránky. Jakmile jedinci identifikují své silné stránky, cítí se plní energie, jsou nabití energií a motivovaní.
A konečně, přijímání výzev a čelení jim a identifikace zlepšení a slabých stránek, na kterých lze pracovat, také umožňuje jednotlivcům cítit se schopnějšími a kvalifikovanějšími, což vede k pozitivním výsledkům a větší motivaci.
Různé motivační teorie popisují různé síly, které řídí a usměrňují lidskou motivaci, a na každého působí jiné motivátory. Pochopení motivace má zásadní význam ve všech oblastech života, protože pomáhá jednotlivcům sledovat a stanovovat správné cíle a zvyšovat jejich motivaci.
Mezi několik faktorů, které mohou motivaci brzdit nebo jí škodit, patří myšlení "všechno nebo nic", přesvědčení, že všeho je třeba dosáhnout rychle a že stejný přístup/metoda dosahování cílů funguje u všech.
Proto je konečným cílem, aby jednotlivci rozpoznali příčinu své motivace nebo jejího nedostatku, pracovali na svých cílech nebo zlepšili motivaci. Přetrvávající nedostatek motivace souvisí také s duševními stavy, jako je deprese. Pokud tedy jedinci pociťují špatnou náladu, motivaci nebo apatii trvající déle než dva týdny, je důležité se poradit se zdravotníkem.
Motivace: Motivace: hnací síla našich činů
Typy motivace - vnitřní a vnější motivace
9 typů motivace, které vám pomohou dosáhnout vašich cílů - LifeHack
7 účinných způsobů, jak zvýšit sebemotivaci - Thrive Global
Obsah tohoto článku má pouze informativní charakter a nenahrazuje odborné lékařské poradenství, diagnózu nebo léčbu. Před provedením jakýchkoli změn souvisejících se zdravím nebo v případě jakýchkoli otázek či obav týkajících se vašeho zdraví se vždy doporučuje poradit se s kvalifikovaným poskytovatelem zdravotní péče. Společnost Anahana nenese odpovědnost za jakékoli chyby, opomenutí nebo následky, které mohou vzniknout v důsledku použití poskytnutých informací.